Otázek, které se kladou v souvislosti s vírou, je celá hromada. Některé si klademe sami, jiné nám položí naši přátelé, na další se nás zeptá třeba náš pastor. První a často také nejrychleji zodpovězená bývá otázka Existuje Bůh? Slyšíme ji prakticky dnes a denně. Většina z nás má po ruce rychlou odpověď, nad kterou už ani nepřemýšlí. Jistě že ano! To si piš! Někteří dokonce mají pohotově připraveno několik pádných argumentů. Jednoduchá otázka, pro věřícího člověka...proto vám ji nepoložím, ani dnes, ani v budoucnu. Vím, jak byste mi odpověděli, protože ty odpovědi sama používám. Pojďme se ale podívat na složitější otázky, které křesťana čekají. Ta možná úplně nejtěžší zní velmi prostě a obvykle se objeví hned po té první.
Bůh je, co s tím? Je to první otázka, kterou si položí obrácený člověk a zároveň otázka, kterou si nikdo z nás, kteří si říkáme věřící nesmí přestat klást. Bůh je...ve chvíli, kdy tohle začneme brát jako pravdu, musíme se sami sebe zeptat Co s tím? nebo možná Co s Ním? A odpověď na tuhle zásadní otázku? Je jich mnoho. Jsou lepší a horší, veselé i smutné, sladké i hořké...Je jen na nás, jakou si zvolíme. Tak se vás tedy ptám: Bůh je, co s tím?
Jedna z možných odpovědí zní: Bůh je, ale pro mě to nic neznamená...Bůh je daleko a nemá na mě vliv. Nebo Bůh se stejně nestará o to, co se děje se mnou, nebo o to, co dělám. Jinými slovy, Bůh sice je, ale pro mě jako kdyby nebyl. Úskalí téhle odpovědi jsou vcelku jasná. Koneckonců, i ďábel věří, že Bůh je. Dokonce věří, že je Bůh mocný, snad dokonce všemocný...ale pro ďábla to nic neznamená. Bůh je daleko...a Bůh se o něco takového, jako jsou lidi, nestará. Jenže to je zásadní omyl. Bůh není tak daleko, aby neviděl, neslyšel a necítil. Není tak daleko aby mu bylo jedno co se s námi děje, nebo co děláme. Bůh je vlastně velice blízko. Je tak blízko, jak ho necháme přijít. Je tak blízko, jak blízko potřebujeme aby byl. Stačí zavolat, zašeptat, vydechnout...cokoliv stačí proto, aby nás Bůh sevřel v náruči a ukázal nám, jak moc mu na nás záleží. Náš Bůh je náš Otec, náš táta. Vážně si myslíte, že je mu jedno, co se s námi děje? Tak se podívejte líp. Pohlédněte do očí, ve kterých se zrcadlí utrpení a bolest Golgotského kříže...jen proto, aby z nich mohla tryskat láska a zájem právě o TEBE. Zkuste o tom přemýšlet.
Možná si teď právě říkáte, že takové věci, jako byla má první odpověď přece nepotřebujete slyšet. Jsme křesťané a je tedy samozřejmé, že Kristovu oběť bereme jako výraz hluboké Boží lásky a jeho zájmu o nás. Pro vás tu mám druhou možnou odpověď: Bůh je a pro mě to něco znamená. Co něco, znamená to pro mě víc než hodně. Bůh je a velmi mu záleží na tom, abychom se podle toho chovali. Z toho pro nás vyplývá spousta povinností. Jsme přece křesťané! A tak vedeme zanícené diskuze o tom, zda světit sobotu či neděli a zda papežství je nebo není šelmou z Danielova proroctví. Nejíme vepřové maso nebo se v pátek postíme, pravidelně se účastníme bohoslužeb, posloucháme kázání a usneme jen pokud jsme měli mimořádně těžký týden a další týden z toho pak máme výčitky. Pravidelně platíme desátky, zpíváme chvalozpěvy, každý den si čteme dlouhé pasáže z Písma a trávíme hodiny na modlitbách...To by bylo, aby se to pánu Bohu nelíbilo. Zkrátka my si víme velice dobře rady s tím, že Bůh je. Naneštěstí, i do téhle odpovědi se vloudila skulinka. Bůh není hrací automat. Nefunguje to tak, že do něj naházíš modlitby a desátky a nakonec vyhraješ JACKPOT v podobě věčného života. Bůh nechce roboty. Kdyby je chtěl, vytvořil by si je. Bůh nepotřebuje, abychom mu ukazovali jak jsme dobří. Nepotřebuje, abychom ho jako cvičení psíci svými kousky přesvědčovali, že právě my se hodíme do jeho nebeské manéže. Pro Boha máme všichni stejnou cenu - cenu kapky krve jeho syna. On nás spasil. Ničím jsme si to nezasloužili a zasloužit si to nemůžeme. Je to dar
OK, říkáte si teď možná se spokojeným zamnutím rukou, tak je to jasné. Bůh je a chce, aby nám bylo dobře. Bůh nás miluje, tak nás spasil...je to dar. Jsme jeho děti. Jeho lásku si nemůžeme zasloužit, takže proč se snažit. Stačí natáhnout ruku...a Bůh dá. Jo, proč se chovat jako naši zastaralí rodiče, nebo jako ty šílený generace před náma. Je 21.století a na zákonictví už nikdo nehraje. My přece máme vztah s Bohem, on nás miluje a jediný co po nás chce je, aby nám bylo dobře, abychom se radovali. Tak proč ne? Zajdem do hospůdky, dáme cígo, nebudem to hrotit. V sobotu večer se jde na dýzu, mladý jsme jen jednou, tak proč z toho nevytřískat co nejvíc. A když náhodou provedem něco opravdu špatnýho...no tak co. Bůh nám přece všechny naše hříchy odpustil už dávno a tak když ho potom odprosíme, všechno bude fajn. No big deal. Každej zodpovídáme sám za sebe a komu se něco nelíbí, nemusí s náma chodit. Je to jeho hloupost...Hraje si na svatouška, ale my víme, že je stejně pokrytec. Nebo se chce cítit, jako že je něco lepšího než my ostatní...no však ono se ještě uvidí. Ano, přesně tak. Ono se uvidí...Opravdu si myslíme, že Bůh se shovívavě, nebo dokonce s potěšením dívá na to, jak si pomalu ničíme zdraví, ideály i naděje tím, že saháme po tom, co nás uspokojí jen na krátkou dobu? Dokážeme si namluvit, že Bůh, který nás miluje a zaplatil za nás tak vysokou cenu se s klidem a úsměvem dívá na to, jak mu dokazujeme, že za to opravdu nestojíme, protože nejsme zas o tolik víc než zvířata? Nemůžeme mít všechno. Buď zvolíme pomíjivé potěšení světa, nebo věčnou radost Boží přítomnosti a lásky. Všechny pravidla nejsou pro blbý a ne vždycky je liberalismus projevem duchovní síly. Co říkáte, je možné, že někteří z nás odpovídají jedním z těhle dvou extrémů? A nejsem to zrovna právě já, nebo ty?
Pokud se vám zdá, že jste ještě stále nenašli tu vaši odpověď na otázku Bůh je, co s tím? Pro vás tu mám ještě jednu - pro dnešek poslední.
Bůh je, co s tím? Nejlepší odpověď na tuhle otázku dal - jak jinak - sám Boží syn, Ježíš. Vzpomenete si ještě na příběh, kdy k němu přišel muž, který se ho zeptal: Mistře, které přikázání je největší? Tehdy nám Ježíš řekl vše, co potřebujeme vědět. "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou." To je naše odpověď. Nevím, jestli jste to někdy postřehli, ale Ježís tu dává přímo návod na to, co dělat s tím, že Bůh je. Jsou to tři kroky: 1. srdce - tedy milovat Boha. Zvládáte to? Že Bůh miluje nás, to víme. Zbývá jen tuto lásku opětovat a zejména ve chvílích, kdy je nám opravdu špatně se tohle může ukázat jako obrovský problém. 2. mysl - to může znamenat věřit Bohu. Jak už jsem říkala, věřit v Boha zvládá i satan. Věřit Bohu je ale něco jiného. Věřit Bohu zahrnuje i spoustu "volných pádů" které musíme v našem životě absolvovat. Jste připraveni? Nechte Bohu kormidlo svého života a věřte, že on vás jako dobrý kapitán doveze přesně tam, kde máte a chcete být. a 3. síla - tu využíváme při tom, když pro Boha pracujeme. Když se podílíme na jeho díle a když plníme jeho nařízení. Ne proto, aby nás Bůh miloval víc, ale proto, že my milujeme jeho. Boží lásku si nemůžeme zasloužit, ale můžeme ji opětovat...a naše skutky budou toho důkazem. A závěr dnešního uvažování?
Bůh je...tak se podle toho chovejme.
P.S.: Ježíš v našem příběhu ale neskončil jen u jednoho přikázání. Pokračoval: "Druhá je mu podobné. Miluj svého bližního, jako sám sebe." A to bude naše otázka pro příště: Miluju sebe, miluju tebe?
6 komentářů:
AHoJ Leni. :-)
Jsem moc rád, že jsi i Ty založila vlastní blog a také mě těší, že jsi začala tak hezkým, leč vážným, tématem, nad kterým by se měl zamyslet každý člověk, který uvěřil v Hospodin a chce žít dle Jeho Slova.
Také doufám, že budeš zaplňovat tyto stránky dalším něčím zajímavým. :-)
Díky Danny, ale musím tě opravit. Tohle v žádném případě není "můj" blog. Tohle je blog pořadu "Bůh je, co s tím?". Postupně se tady budou objevovat jednotlivé díly, tak jak jsem je natočila (dobře, ve trochu stylisticky upravené verzi). Prozatím by se tu nové příspěvky měly objevovat tak jednou za dva dny, abych dohnala ten rok a půl, co pořad už běží. No a pak se uvidí...
Aha, už je mi to jasné. :-)
No, ale i tak rád si počtu o tomhle tématu a snad mi to dá "odpovědi" na některé moje otázky ...
Rád jsem si to přečet.. A až do konce.. :)
Našiel som tu niekoľko pekných myšlienok ktoré ma povzbudili.
Existuje Bůh?
Bůh je, co s tím?
TATO SLOVA A UVAŽOVÁNÍ O NICH, S NÁSLEDNOU ZMĚNOU LIDÍ K OBRAZU STVOŘITELE VŠEHO ŽIVÉHO A NEŽIVÉHO JSOU POTŘEBNÁ V TÉTO SOUČASNÉ SVĚTOVÉ SPOLEČNOSTI JAKO SŮL ZEMĚ.
NEVĚŘÍCÍ TVRDÍ a BOHU- ŽEL I MNOHO TAK ZVANÝCH VĚŘÍCÍCH TOMU TIŠE ASISTUJE.
BŮH není a proto pijme jezme radujme se neboť zítra zemřeme. Tato slova jsou obrazem dnešní rádo-by lepší moderní společnosti. Proto přišla výstraha na společenství světa od Boha =JHWH a jeho Syna Ježíše Krista upozornění – pokárání za domýšlivost, která ve vrcholových funkcích se usadila, pomohla rozšířit po celé zemi nelásku ke spravedlnosti, cíleně rozšiřuje bezzákonnost v lidském společenství.
Mnoho lidských domýšlivců na postech finanční a vládní oligarchie, je vnitřně přesvědčeno, že řídí společnost lépe než jejich předchůdci! To je jejich zásadní omyl, neboť nectí zákony Boží a tedy ani Boha Otce, Syna a jejich Svatého Ducha. Činí aktivně vše, co je k prospěchu jejich hmotných statků, nikoliv ke prospěchu lidské společnosti, naplňování Božích zákonů v běžném životě lidského společenství. Proto řídí společensko ekonomické formace od deseti k pěti a stále zdůrazňují Peníze až na 1 místě nikoliv Boží Zákony na 1 místě. Proto mají stále málo finančních prostředků, neboť zavrhli Boha a jeho Přikázání v návodu na život lidí v Bibli.
Hlavní jejich omyl v řízení společensko ekonomických formací je v tom, že neprosí o Boží milost a požehnání ve svých odpovědných činnostech, což je nezbytně nutná podmínka pro Boží schválení v jakýchkoliv činnostech lidí. Respektují rčení, kdo má moc má i peníze, tedy uctívají zákony ničitele pokoje a ničí spravedlnost v jejím základu. Nedostává se jim základních morálně mravních kritérií. Jsou toho názoru, že je mohou svými skutky znevažovat, neboť jim byla dána moc a důvěřivé občany klamat různými metodami, které mají satanistický - ďábelský podtext, vésti lid planety od horšího k horšímu. Snaží se vydávat za anděly světla, ale nakonec se v čase ukazuje, že jsou služebníky toho zlého, neboť zavrhly Zákony Boží a nechtějí uctívat Boha ve třech osobách, ale výhradně zlaté tele jak tomu bylo i v minulosti.
Jsme dění tohoto očitými svědky. Bezzákonnost se rozšiřuje v míře nebývalé. Vládnoucí oligarchie klame ovečky svých panství v míře neskutečné, takže vystřídány všechny možné způsoby vládnutí jedněch lidí nad druhými a výsledek je skutečnost, že morálně mravní marasmus dosáhl Světových měřítek. PROČ?
PROTO, že se neřídí Božím přikázáním např. Matouš kapitola 22 verš:
37. Ježíš mu řekl: "'Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.'
38. To je první a největší přikázání.
39. Druhé je mu podobné: 'Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.'
40. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."
Nezadržitelně se přibližuje čas, kdy se ujme vlády Pán pánů,Král králů a Soudce soudců -Ježíš Kristus ve svém slavném druhém příchodu, musí očistit tuto zemi od nespravedlnosti, nepravostí všeho druhu. Říká těmto falešným spasitelům lidstva! Vše má svůj čas, Vaše nespravedlnosti a podlosti se navršili a křik obětí nevinných nebudu již přehlížet. Přišel čas změny systému řízení věcí lidských. Na miskách vah Boží spravedlnosti jste byli zvážení a shledání v historii času jako nedostačujícími. Odstraní tyto nespravedlivé lidské vladaře a ujme se sám spravedlivé vlády nad očištěným lidským rodem. Tak dokáže nezvratně svoji existenci a všichni zůstavší jej budou uctívat a jemu se klanět!
ANO EXISTUJE.
Proto milujme Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou." Nebudeme se řídit jiným hlasem než tím, který najdeme v naplnění Biblických Božích příkazů.
Proto věřme, že Bible je konečné slovo ve všem, našem životě. Proto se podřizujme všemu, co říká! Vzdejme se vlastních mínění (pocitů, přesvědčení), abychom dělali, co Bůh přikazuje.
Proto : „S krotkostí přijímejte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše… Kdo však nahlédl do dokonalého zákona svobody a zůstává v něm – kdo není zapomnětlivý posluchač, ale vykonavatel skutku – ten bude blažený v tom, co dělá“ (Jakub 1:21,25).
Dovol svému králi Ježíši, aby řídil tvůj život svým slovem. Pak budeš skutečně požehnaný, tvůj život bude naplněný jeho radostí.
OLDA
Okomentovat