Doposud jsme mluvili většinou o společenství církve. Nyní bych se chtěla zaměřit na osobnější otázky, se kterými se křesťan potkává. Takovým souhrnným tématem je poměrně otevřené: Co dělat, když…
Je mnoho životních situací, ve kterých se zmůžeme jen na otázku Co teď? V našem životě je mnoho zkoušek a mnoho překážek, přes které se musíme dostat. Někdy je pro nás křesťanství trampolínou, od které se odrazíme a přes překážku se prostě přeneseme. Jindy nám poskytne pevnou půdu pod nohama, když se propadáme do bahna světa kolem. Ale překvapivě se také může stát mlýnským kamenem, který nás stahuje ke dnu moře starostí. Může být klackem, který nám někdo mrskne pod nohy ve chvíli, kdy balancujeme s tácem plným porcelánu v rukou. Zkrátka a dobře, naše náboženství a konec konců i naše víra nám může nejen pomoct, ale také nás pohřbít.
Co dělat když…se v našem životě kupí nezodpovězené otázky, když procházíme zkouškami, na které prostě nestačíme, nebo když trpí někdo, koho milujeme? Odpovědi na tyhle otázky jsou ty nejtěžší, které jsem ve svém životě byla donucena hledat. Ještě stále všechny neznám. Znáte je vy? Pokud ano, jsou to odpovědi, tavené ohněm opravdové krize, nebo jsou to jen laciná klišé vyčtená z rádoby zbožných knih? Zkusíme se na tyhle otázky společně pěkně po pořádku podívat.Třeba ty odpovědi společně najdeme.
Dnes začneme tou „nejobecnější“ otázkou: Co dělat, když máme hodně otázek a zoufale málo odpovědí? Ve škole nás vždycky učili, že když něco nevíme, je nejjednodušší se na to zeptat někoho, o kom předpokládáme, že požadovanou informaci má. Pokud ji tímto nezískáme, měli bychom se obrátit k pramenům. Myslím, že tento postup se dá uplatnit i v našem případě. Můžeme se zeptat našeho pastora či starších a zkušenějších členů našeho sboru. Obvykle nám něco poradí – i když se nám taky může stát, že odejdeme jen s náloží klišéidních odpovědí (které nejsou o moc lepší, než žádné) a smutných zkušeností, které zůstaly nevyřešeny v jejich životě…Pak se tedy můžeme obrátit k „pramenům“ ale co to v našem světě znamená? Obvykle první, co by nás mělo napadnout je Bible. Největší a nejlepší pramen, pramen živé vody. Jejím problémem, který nás často od jejího použití zrazuje je to, že je poměrně komplikovaná a nerada dává odpovědi přímo.
Proto občas raději rychle myšlenku na ni zatlačíme do pozadí a sáhneme po jedné z mnoha krásných křesťanských self-help books, které nám odpovědi nabízejí naprosto nepokrytě už svými názvy. Často jsou to velmi objevné a zajímavé výpravy. Většinou nám také na určitou dobu poskytnou odpovědi, které nás nejen uspokojí, ale také nám pomohou. Až do chvíle, než se stane něco naprosto nečekaného, co v nás vyvolá další otázky a my můžeme začít celý proces znovu.
Co dělat, když se na nás valí nezodpovězené otázky. Už jsem říkala, že často jsou výtečnou první pomocí „osvědčené knížky našich oblíbených křesťanských autorů. Je však třeba dbát na to, aby se nestali také pomocí poslední. Aby pro nás nebyly nejvyšší instancí v řešení našich otázek a krizí. Po první fázi, ve které nám pomohou jejich pohotově připravené odpovědi je potřeba přejít do druhé fáze, ve které začneme, tentokrát už v klidu o věci znovu přemýšlet a svou „rychle nabytou“ odpověď zkoumat a znovu promýšlet.
Existují totiž dvě zásadní chyby, které po nalezení odpovědi můžeme udělat…a ty danou odpověď mohou naprosto znehodnotit. Překvapivě ta první je dál se ptát a ta druhá dál se neptat. Možná se teď ptáte, jestli máme jinou možnost, než některou z těch chyb spáchat. Jsem přesvědčená, že ano. Je spousta odpovědí, které v první chvíli musíme prostě jak se říká „přijmout vírou“, tedy pokud si chceme zachovat duševní zdraví. Na řadu otázek najdeme odpovědi, které se nám nebudou líbit. Ovšem i ty musíme přijmout. Pokud takovou odpověď odmítneme a snažíme se najít „něco dalšího, co bude lépe vyhovovat“ nejen, že pravděpodobně problém nevyřešíme, ale sami sobě (a možná i svým blízkým) uškodíme. To je chvíle, kdy je chybou ptát se dál. Odpověď, kterou najdeš, přijmi. Uklidni se a snaž se ji pochopit. Potom se můžeš začít ptát na další otázky a hledat jiné odpovědi.
Na druhou stranu jsou odpovědi, které velice rychle přijmeme za své, protože se nám líbí, aniž bychom nějak moc přemýšleli, zda se na naši situaci hodí, nebo jestli jsou správné. Začneme si takovou odpověď opakovat jako mantru, uděláme z ní dogma nejen pro sebe, ale i pro všechny, kteří se ocitnou v situaci jen vzdáleně podobné té naší…A v takovou chvíli spácháme druhou z těžkých chyb. O každé odpovědi, ať je sebekrásnější a zdá se nám jakkoli výstižná musíme znovu a znovu přemýšlet. V našem světě nic neplatí univerzálně, absolutně a vždy. Situace se mění a mění se i lidé, kteří se v nich ocitají. Proto se odpovědi různí a proto není lehké najít právě tu svoji. Otázky, které nás pálí jistě řešil a vyřešil i někdo před námi a jeho odpovědi jsou někde ukryté. Ale i když je najdeme, nemusí být pro nás ty pravé a už vůbec nemusejí být správné.
Otázky mají tu vlastnost, že se jich nejvíc vynoří ve chvíli, kdy je nám nějakým způsobem zle. A většinou jsou to právě ty, na které se nejhůře hledají odpovědi.Pokud nám některá odpověď pomůže hned v první chvíli, je to výborné. Ale nesmíme u ní ustrnout. Je dobré se k už zodpovězené otázce po čase vrátit – pokud možno když se zrovna cítíme „na vrcholu“ – a znovu svou odpověď přezkoumat. Často je dobré porovnat více „pramenů“ než se rozhodneme pro svůj konečný postoj. Než se rozhodneme pro definitivní odpověď, je třeba zvážit pro a proti a když už se pro ni rozhodneme, neměli bychom se „zakonzervovat“ v přesvědčení, že to je ta jediná a správná.
Možná si teď říkáte, že mluvím spíš jako vědkyně, než jako křesťanka. Ovšem, dovolila jsem si teď malou aplikaci ze svého oboru – historie. Ale nebojte se, už se zase vracím do „křesťanstějších“ vod. Mluvila jsem před chvílí o největší studnici odpovědí, kterou můžeme použít – o Bibli. Zároveň jsem ale podotkla, že ji alespoň v prvních chvílích používáme málokdy, protože se nám v ní odpovědi rády schovávají za různými hádankami a podobenstvími. Někteří starší bratři a sestry vám na tohle řeknou, že to je proto, že Bibli v dnešní době málo studujeme a málo se učíme verše zpaměti. Dávám jim v tomhle za pravdu. Daleko líp by se nám hledalo, kdybychom věděli, kde hledat a jak. Ovšem ani perfektní orientace v Bibli není zárukou toho, že najdeme správnou odpověď.
Co tedy je touto zárukou? Moje odpověď teď bude znít jako klišé, ale nenechte se mýlit. Některé pravdy jsou tak jednoduše geniální, že časem se staly frází – ale to na jejich pravdivosti nic neubírá. To, co nám může zaručit jistotu, že najdeme správnou odpověď je totiž modlitba. Modlitba přibližuje naše srdce i mysl Bohu a on nás potom může vést k té správné odpovědi. Modlitba není to poslední, co bychom měli udělat, abychom si tak nějak „pojistili“ správnost svého řešení. Právě naopak, je to to první, co musíme udělat, abychom správné řešení mohli začít hledat.
Snad si teď říkáte, že je nemožné najít odpověď na všechny otázky, které se nám v životě vynoří. Úplně s vámi souhlasím, je to nemožné. Některé otázky zůstanou nezodpovězené, některé problémy nevyřešené a některé rány nezahojené.
Možná ani nechcete odpovědi na své otázky znát, protože se bojíte, že by byly příliš bolestivé. Snad považujete za zbožnější se na některé věci neptat. Koneckonců, kam se poděje naše víra, pokud budeme všechno neustále zkoumat, pokud ke všem otázkám přiřadíme své „ověřené“ odpovědi? Dovolte, abych na závěr dnešního uvažování odpověděla na tuhle otázku:
Naše víra bude růst s každou odpovědí, kterou najdeme, pokud ji budeme s vírou hledat. A pokud odpověď nalézt nedokážeme, víra nám pomůže přijmout to, že se nám jí dostane až v nebi.
Ano, jako křesťané totiž máme obrovskou výhodu v tom, že víme, že naše otázky nezůstanou nezodpovězené navždy. I když se na této zemi budeme muset se spoustou věcí nakonec „prostě smířit“ jelikož bude nad naše síly odpověď nalézt, víme, že až budeme stát po boku našeho nebeského Otce, budeme se moct právě na tyto věci zeptat a potom svou odpověď dostaneme.
Co dělat když se před námi kupí nezodpovězené otázky? Hledejme odpovědi na své otázky s vírou, že náš nebeský Otec je má, i když nám je možná nedá teď, hned a tak jak bychom si přáli.
P.S.: Obvyklý menší spoiler nakonec, příště znovu Co dělat, když...tentokrát s dokončením ...nezvládáme zkoušky, které se na nás valí.
Žádné komentáře:
Okomentovat