Proč je sobota tak důležitá?

Doufám, že nejste pověrčiví, protože díl, který právě čtete je v pořadí třináctý :-D Tak mě napadá, že křesťanská pověrčivost by byla docela hezkým námětem na pořad – no, snad někdy příště. Tenhle díl má totiž téma jiné a to Proč je sobota tak důležitá? Ne, neděste se, ani se neradujte – nebude to o tom, proč bychom měli světit sobotu a ne neděli. O to tady totiž vůbec nejde, protože neděle může být pro toho, kdo ji světí stejně důležitá a zásadní, jako sobota pro nás…

Takže by se možná hodilo změnit titul na: proč je Den Páně tak důležitý? Nevím, jestli jste věřící od dětství a pokud ano, jestli si pamatujete, jak jste se jako děti cítili o sobotách, nebo nedělích... můj první dojem ze soboty byla nuda…spousta zákazů, příkazů a řečnících strýčků, kterým jsem nerozuměla ani slovo. Postupně přibyla sobotní školka, což byla docela zábava, a hlavně tu byli kamarádi, se kterýma se nuda postupně ztratila. Pravidla sice zůstala, ale v „tlupě“ jsme si občas troufli je maličko „ohnout ve svůj prospěch“.

Jak jsem rostla, začala jsem si čím dál tím víc uvědomovat, že sobota tvoří dost důležitý mezník v mém životě. Bydlela jsem tehdy s rodiči mimo Prahu, ale sbor, který teď už dvacet let navštěvuji je v Praze. Sobota tedy znamenala poměrně dlouhou cestu do sboru. Ta cesta se pro mě za léta stala možná tím nejlepším symbolem soboty. V sobotu ráno, ustrojená do krásných čistých šatů jsem odjížděla z dosahu všednodenních starostí a smutků. Většinou jsem chtěla ve sboru zůstat co nejdéle, protože mi tam bylo dobře.

Teď bydlím ve „svém“ sboru, protože můj táta se stal správcem naší krásné budovy. Mnoho lidí mi závidí, že mi odpadlo sobotní brzké vstávání. Já jsem šťastná, protože tady jsem prostě opravdu doma. Ale jednou za čas si říkám, že by bylo daleko lepší bydlet zase někde daleko – protože tím, že bydlím tady, je daleko těžší odlišit sobotu od ostatních dnů. Je daleko složitější nenechat na sebe působit starosti a bolesti všedních dnů…prostě mi schází sobotní cesta.

Sobota je v našem pojetí dnem odpočinku. Mnozí si pod tím představí ležení na gauči, poklidné pochrupování po obědě, nebo třeba posezení s přáteli. Ale možná by ten sobotní odpočinek měl být o něčem trochu jiném. Možná bychom měli zkusit zauvažovat o čem ta naše sobota vlastně je…

Proč je sobota tak důležitá? Jednoduše řečeno, sobota je den, který máme zasvětit Bohu, protože Bůh ho „zasvěcuje“ nám. Jistě, Bůh s námi je vždycky, kdykoli ho zavoláme. Ale sobota je prostě zvláštní. Je to den, kdy se nemusíme a nemáme starat o nic jiného, proto se na Boha můžeme soustředit daleko intenzivněji.

Našim problémem je, že jsme tenhle výjimečný den spoutali a zahltili tolika pravidly, že se nám jeho pravý smysl vytrácí. Když už od dětství slyšíme, tohle nesmíš, je sobota! Tamto nedělej, to není sobotní! Musíme uvařit už dneska, protože zítra je sobota! Ne, nemůžeme tam dneska jet, protože je sobota. Tak se ostatním podaří nám sobotu zprotivit ještě předtím, než si stačíme uvědomit, o čem ten den vlastně je.

V Izraeli Ježíšovy doby měli farizeové stejný problém. Možná na tom s pravidly byli ještě hůř, než my dnes. Měli nejen přesně stanovené činnosti, které směli a nesměli vykonávat, ale i na ty, které měli „povolené“ měli speciální „výkonové tabulky“. Samozřejmě si našli způsoby, jak svá pravidla obcházet, aniž by přitom měli černé svědomí, ale i tak je jejich dodržování stálo veliké úsilí. A co jim na tenhle přístup řekl Ježíš? „Sobota pro člověka učiněna jest a ne člověk pro sobotu.“

Ta dá…je to jasné…hurá, sobota je pro nás. Máme si odpočinout, načerpat novou sílu, možná se dokonce i pobavit, než se zase propadneme do víru všedního života dalšího pracovního týdne.

Pod tímto dojmem někteří z nás vyhazují oknem veškerá „sobotní“ pravidla s pocitem, že cokoli, co je omezuje a svazuje nemá v jejich sobotním životě co dělat. Často ovšem vylévají vaničku i s dítětem. Tím, že zruší veškerá pravidla také setřou rozdíl, mezi sobotou a všedním dnem, který je náhodou volný. Sobota se pak stane příjemným „válecím a flákacím“ dnem a oni můžou mít pocit, že to je přesně to, co potřebují a k čemu sobota je.

To ovšem taky není úplně ideální přístup. Vlastně nevím, který z těch dvou je horší. Sobota totiž nemá být o flákání se a pospávání. Není o tom si užít a dohnat vše, co v pracovním týdnu nestihneme.

Opět narážíme na starý známý problém…pravidla a doporučení, která měla sloužit k naší ochraně a k tomu, aby nám život usnadnila se nám stala břemenem a komplikací. Někteří si z nich udělali modly, jiní se naopak rozhodli, že se jimi cítí příliš omezení a potřebují víc prostoru. Ať tak, či tak, ztratili jsme ze zřetele smysl, proč to všechno vlastně děláme.

Proč je sobota tak důležitá? Proč by měla být jiná, než ostatní naše dny? Proč by pro ni měla platit speciální pravidla? A co tedy máme dělat, abychom našli správný balanc mezi omezeními a sobotou pro člověka?

Nemusíte mít výčitky, pokud v sobotu jezdíte autem, nebo pokud si v parném létě koupíte pití. Nevadí, když si jdete někam sednout s přáteli…Nic z toho není až tak důležité. Nic z toho nevylučuje to, že víme, o čem sobota doopravdy je, ani nás to nemusí v jejím prožívání nijak omezovat.

Sobota je o cestě. O cestě blíž k Bohu. V tom je její význam. Je to cesta od všedních starostí, ke klidu, který nám nabízí náš Pán. Je to cesta od bolestí, nedostatků a hříchů k odpuštění a utišení. Cesta k nebesům. Je to příležitost najít si v hledáčku svého života opět Ježíše. Je to způsob jak se znovu naladit na „nebeskou vlnu“.

Proč je sobota tak důležitá? Protože sobota je dnem, který si pro nás Bůh vyhradil. Zasvětil ho tomu, že bude s námi. Řekl nám, abychom udělali to samé. Řekl nám, že sobota je zvláštní den, jak pro něj, tak pro nás. Sobota je dnem, kdy Boží přítomnost v našich životech může a má být intenzivnější než přes týden. Je to den, který můžeme strávit s Bohem sami. Povídat si s ním nejen o tom, co nás přes týden trápí.

Dovolte mi na závěr jedno „počítačové“ přirovnání. Při práci s počítačem, zejména, pokud pracujete s internetem se stane, že se vám do paměti uloží i věci, které nechcete a nepotřebujete. Prostě se najednou v počítači objeví a zabírají místo v paměti. Dokonce i když je vymažeme, zbyde po nich část, která je „schovaná“ a počítač pak zbytečně zpomaluje. Naštěstí existují speciální programy, které takovéhle počítačové „smetí“ dokážou vypátrat a vymést rychle pryč. Sobota pro nás může být takovým „čistícím programem“ který z našeho života vymete nepotřebné a zbytkové „soubory“ které se přes týden v našem srdci a hlavě usadili. Může nás vrátit zpátky do všedního života osvěžené a čisté.

Zkuste se v sobotu neohlížet na pravidla, ale zároveň využít čas k tomu, k čemu sobota opravdu je. K tomu, abychom se přiblížili Bohu a „vyčistili“ svůj život.

P.S.: V dalším díle se můžete těšit na další "zákonickou" otázku: Co mi ještě schází?