Co mi ještě schází?

Otázka Co mi ještě schází? patří bez pochyby mezi ty nejčastěji kladené. Co ještě? Co dál? Obvykle vyžaduje odpověď jiné osoby – protože sami si mnohdy nejsme schopni vzpomenout, co to bylo, co jsme to ještě chtěli. Když na něco zapomenete, obvykle máte pocit, že něco je špatně – ale nedokážete už přesně určit CO. A to zdaleka nemusí platit jen na rozumové a fyzické úrovni. Právě naopak. Častokrát něco „zapomeneme“, nebo „vynecháme“ v našem duchovním životě. Pocit potom máme úplně stejný – něco prostě není v pořádku, něco jsme prostě nezvládli…někde se stala chyba, něco jsme přehlédli a teď nám něco schází.

Identifikovat, co to je, dá ale v tomto případě ještě daleko víc práce a snažení než normálně. To proto, že obvykle vedle nás není osoba, která by nám mohla na otázku Co mi ještě schází? jednoduše odpovědět. Náš duchovní život je pro druhé tajemstvím. Prostě do něj nevidí. Právě proto, je velice důležité, abychom si tuto otázku upřímně kladli sami. Abychom to nenechali být s tím, že ten špatný pocit časem „zmizí sám“. Protože to se sice může stát, ale málokdy je to k dobrému.

Co mi ještě schází po duchovní stránce? Jinými slovy – co mi ještě chybí k dokonalosti? Mě tahle otázka napadla v souvislosti se dvěma věcmi: Tou první bylo, když se minulou sobotu v našem sboru kazatel zeptal lidí, zda mají jistotu spasení. Druhou byl jistý biblický příběh, o kterém budeme mluvit později.

Kdybych vám teď položila otázku Máte jistotu spasení? jak by zněla vaše odpověď? ANO, NE, NEVÍM – zas tolik možností není. Někteří z vás by se mnou možná začali polemizovat o tom, co to vlastně jistota spasení je, aby se odpovědi mohli vyhnout. Ale já se vás nezeptám. Můžete o tom, přemýšlet, jestli chcete…

Jistota spasení je jednou ze základních věcí křesťanství. Křesťanství je založeno na spasení. A přesto je pro většinu lidí nepředstavitelné tuto jistotu mít. Někteří si dokonce myslí, že není žádoucí tuto jistotu mít. Myslí si, že pokud si spasením budeme jisti, znamená to, že jej budeme brát na lehkou váhu a tím pádem i to, že jej ztratíme. Jistota spasení je tedy jednou z věcí, která nám schází a to citelně. Ovšem není zdaleka jedinou věcí, se kterou máme problém.

Říkala jsem, že druhá věc, která mě na tuto otázku přivedla byl biblický příběh. Možná by si někdo z vás troufnul říci, který. Napovím vám, že je z nového zákona a tato věta -> Co mi ještě schází? -> se v něm v anglickém překladu přímo objevuje. V češtině zní tato otázka trochu jinak.

Nebudu vás už déle napínat. Je to příběh o Ježíši a bohatém mládenci. Otázku Co mi ještě schází? pokládá mládenec poté, co je Ježíšovými slovy ujištěn, že ze zákonického hlediska mu nechybí naprosto nic. Je prostě dokonalý. Co do skutků mu Ježíš nemá co vytknout. Přesto mládenec cítí někde uvnitř ten zvláštní neklid, který nám signalizuje, že jsme na něco zapomněli. Něco je špatně. Něco jsem přehlédl. Tohle není – nemůže být – všechno. A tak mladík pokládá otázku Co mi ještě schází? a má štěstí, protože Ježíš je jediný, kdo mu na ni může, umí a chce odpovědět.

Tu odpověď všichni známe. Jdi, prodej vše co máš, peníze rozdej chudým, pak přijď a následuj mě. Proč zrovna tahle odpověď? Mladík přece mohl chudým pomáhat, i když byl bohatý. Mohl se svým bohatstvím udělat velmi mnoho dobra, i když by si je ponechal. Proč tak radikální řez?

V Ježíšově době panovalo přesvědčení, že bohatství je důkazem Boží přízně a požehnání. Nemoci a chudoba byly naopak známkou hříchu, špatnosti a Božího trestu. Z toho důvodu mohla Ježíšova rada znít značně nelogicky. To ostatně vidíme i v reakci učedníků na Ježíšovo prohlášení, že snáze projde velbloud uchem jehly, nežli bohatý do božího království. Kdo by měl do božího království vejít, když ne ten, kdo je zde na zemi zahrnut boží přízní. Z pohledu většiny přítomných Ježíš mládenci vlastně poradil, aby se vzdal božího požehnání… a sotva můžeme říct, že to je uspokojivá odpověď pro někoho, kdo chce vědět, co mu schází. Nic ti neschází, naopak, přebývá ti Boží požehnání – až se ho zbavíš…

To asi sotva bude to, co Ježíš svými slovy myslel. Předpokládám však, že vy už tenhle příběh znáte natolik dobře, že se vám vybaví hned několik výkladů toho, jak to tehdy Ježíš myslel i řada kázání, které jste na tohle téma vyslechli.

Nebudeme to proto prodlužovat. Výklad, který mám na mysli já dnes je odpovědí na otázku Co mi ještě schází?

Mladík měl všechno, co si mohl přát. Dokonce byl i zbožný, způsobem, který byl v jeho době považován za ideální. Přesto mu něco chybělo a Ježíš mu řekl co to je. I když mu to možná řekl trochu moc konkrétně. Za slovy „Prodej všechno, co máš a rozdej to chudým!“ se totiž skrývá Ježíšova rada: To, co ti schází, je správné nasměrování. To, co ti schází, jsou poklady v nebi. Ano, ze zákonického hlediska je s tebou vše v pořádku, ale pokud chceš, aby ten pocit, který ti říká, že něco je špatně, zmizel, musíš zvednout ne svoje oči, ale svoje srdce. To, co se ti zdá jako požehnání ve skutečnosti odvádí tvou pozornost od toho, co je skutečně důležité.

Možná, že se to samé děje i nám. To, co se zdá jako dobré, jako Boží dar a projev jeho přízně, je ve skutečnosti satanova léčka, kterou se nám snaží Boha nahradit.

Co mi ještě schází? Co mám ještě udělat, abych byl dokonalý? Každému z nás nejspíš schází něco jiného, ale problém, který máme všichni společný je rozptylování pozornosti.

Satan je v tomhle mistr. Obviňujeme ho ze špatných věcí, které se nám stávají – a přitom zapomínáme, že on umí zneužít i ty nejlepší. Protože čím lepší věc se nám stane, čím větší sen se nám splní, tím větší je pravděpodobnost, že nás to rozptýlí. Že zapomeneme, že se bez našeho nebeského otce prostě neobejdeme. Že se začneme příliš soustředit na pozemské poklady a na hromadění těch nebeských se prostě vykašleme. Že naše srdce zůstane při zemi, místo aby bylo u našeho spasitele v nebesích.

Často máme problém s tím, že nevíme, co nám schází. Ale ještě častěji se potýkáme s tím, že sice víme, co nám schází, ale nedokážeme si pomoct. Víme, že to, co děláme, není úplně správné, že nás to svádí na špatnou cestu, že nám to zabírá čas, který bychom měli strávit s Bohem, ale přesto se od toho nemůžeme odtrhnout. S očima pevně přilepenýma na zemi se divíme, že nevidíme nebe a slunce.

Co mi ještě schází? Vlastně mám jenom svoje skutky. Mám jen seznam toho, co už mám a dělám. Vím, že mi na něm něco podstatného chybí. Schází mi jistota spasení a schází mi pohled upřený na Ježíše. Schází mi nebeské poklady. Schází mi boží vzor dokonalosti.

Přeju vám, abyste brzy s Boží pomocí přišli na to, co schází vám a taky přišli na to, jak to do svého života doplnit. Přeju vám, aby vás Boží odpověď potěšila a neodradila…

P.S.: Pokud vám už teď chybí něco dalšího k zamyšlení, můžu vám slíbit, že se tu brzo objeví další článeček, tentokrát s titulem: Proč nás ti nejlepší vždycky nejvíc zklamou?