Buď vítán, poutníče :-)

Již rok a půl můžete každý týden na AWrádiu poslouchat pořad s názvem Bůh je, co s tím? U zrodu tohoto pořadu stál poměrně ambiciózní plán: klást otázky, které provázejí život křesťana a o odpovídat na ně. Jak se tento plán daří plnit, máte možnost posoudit sami.
Každý z nás má většinu času v hlavě víc otázek, než odpovědí.
Tento blog vznikl proto, aby posluchači pořadu, ale nejen oni, měli možnost se k otázkám a odpovědím vracet, přemýšlet nad nimi delší dobu a vyjádřit svůj vlastní názor. Doufám také, že bude místem, kde společně budeme přicházet na další a další otázky, které potřebují zodpovězení. Mou osobní modlitbou je, aby tyto stránky byly Božím nástrojem, pomáhajícím všem, kteří sem zavítají.

Pozn. Kliknutím na nadpis příspěvku si můžete poslechnout originál daného dílu pořadu, archivovaný na www.hlasnadeje.cz

úterý 20. května 2008

Funguje modlitba?

I když tato otázka není úplně nová, neotřelá a originální a i když si možná myslíte, že jste už slyšeli všechno, co se na dané téma slyšet dá, myslím, že stojí za to se nad ní znovu zamyslet. Tak schválně, když si to promítnete, za co jste se za posledních pár týdnů modlili? Splnilo se to? Fungovala vaše modlitba, nebo ještě ne? Vzdali jste čekání na vyslyšení, nebo jste trpěliví? Nebo se stal přesný opak toho, co jste žádali?

Věřím, že každý z nás má na tohle téma hodně co vyprávět. Ať už se řadíme do kterékoli skupiny, zkušenosti s modlitbou máme a nějakým způsobem nás ovlivňují. Pro některé lidi je otázkou, proč se vlastně modlit. Bůh přece všechno ví, tak proč mu to říkat? Pokud bude chtít, dá nám to přece i bez prošení. A pokud nebude chtít, tak nám nepomůže ani svěcená voda. Ovšem na druhou stranu modlitba je takovým příjemným způsobem, jak před Pánem Bohem vykázat alespoň nějakou činnost, alespoň nějak si „zasloužit“ jeho pomoc.

Což mi připomíná jeden vtip, který jsem slyšela asi před čtrnácti dny, při čekání před místností, ve které jsme měli psát zkouškovou písemku: Je měsíc před zkouškovým obdobím a Bůh chce vědět, jak jsou na tom studenti jednotlivých vysokých škol. I pošle anděla, aby se podíval. Anděl se vrátí a zvěstuje: Medici se začali učit, ekonomové a právníci chlastají. Bůh pokýve hlavou a na nějakou dobu se na danou situaci zapomene. Dva týdny před zkouškami je anděl vyslán znovu. Vrací se s touto zprávou: Medici začínají opakovat, ekonomové se začínají učit, právníci stále chlastají. Bůh opět pokýve hlavou a nechá problém stranou. Večer před začátkem zkouškového období však anděla vyšle potřetí. Anděl se vrátí a poněkud pohoršeně praví: Medici mají dvakrát zopakováno a odpočívají. Ekonomové se snaží nacpat do hlavy poslední poznatky a právníci přestali chlastat a začali se modlit. Bůh zpozorní: Říkáš, že se modlí? - Ano, modlí se. - Tak to jim zítra pomůžeme.

Musím říct, že ve chvíli, kdy jsem ten vtip slyšela, přála jsem si, aby byl pravdivý, protože patřím do skupiny právníků. Ne že bych snad chlastala, ale na učení jsem příliš času taky nenašla. Takže moje modlitby typu: Já se opravdu příště polepším, jen mě tentokrát nech projít…byly takovou jedinou a poslední záchrannou brzdou. Nutno říci, že ve většině případů zafungovaly.

Tím ovšem nechci říci, že by to tak mělo být, nebo že takhle to funguje vždycky. Vůbec ne. Každý z nás zná situace, kdy dokonce pořádáme i modlitební chvíle, aby naše žádost měla větší váhu, a přesto se neděje nic, nebo dokonce míň než nic.

Funguje modlitba? Pokud by nefungovala, proč by lidé cítili potřebu se modlit? Pro mnoho lidí, i nevěřících, je modlitba opravdu jen jakousi záchrannou brzdou. Poslední šancí, když nic jiného už nefunguje, když už není jiné východisko. Je to taková pojistka, co kdyby ten Bůh přece jenom byl.

Myslím si, že pokud se ptáme, zda modlitba funguje, měli bychom se také ptát, co si od modlitby vlastně slibujeme. Modlitba totiž nemusí být pouze žádostí. I když právě tak je nejčastěji vnímána a používána. V tomto případě ovšem často „nefunguje“ tak jak bychom si představovali.

Na druhou stranu, pro nás modlitba může být prostředkem komunikace s Bohem. Prostředkem, jak si mu postěžovat nebo mu poděkovat, chválit ho, nebo mu něco vyčíst. To je do značné míry jednostranná činnost. Tím pádem můžeme říct, že by měla fungovat vždycky. Problém je, pokud čekáme nějaké Boží vyjádření. Pokud čekáme odpověď, pokud očekáváme dialog a ne jen svůj monolog.

Potom se totiž může snadno stát, že nám ani tato modlitba nefunguje. Na druhém konci drátu jako by nikdo neseděl. Místo konverzace se ozývá ticho. Místo toho, abychom cítili příjemné společenství, cítíme samotu a prohlubující se zoufalství. Komunikační kanál je zanešený, nebo je někde jinak přerušený. Modlitba nefunguje. Alespoň ne tak, jak by měla.

Zjevně tedy neexistuje žádný případ, kdy bychom mohli prohlásit, že modlitba funguje stoprocentně a za splnění těch a těch podmínek spolehlivě a vždycky. Nemůžeme stanovit pravidla a směrnice pro modlitbu, tak aby byla naprosto neoddiskutovatelně funkční a splněná.

Někteří lidé se za každou cenu snaží funkčnost modlitby dokázat. Dokonce si přizvali na pomoc i vědu. V Americe a později po celém světě probíhá experiment. Jde o to, dokázat léčivou sílu modlitby. Jde o pokus, kdy pacienti se stejnou diagnózou jsou náhodně rozděleni do dvou skupin. Za jednu ze skupin se lidé po celém světě modlí, za druhou nikoli. Výsledky tohoto experimentu jsou pro zastánce „funkčnosti“ modlitby za uzdravení velmi uspokojivé. Lidé, za které jsou pořádány modlitební chvíle, i když o tom sami nevědí, se uzdravují rychleji a lépe, než lidé ve skupině bez modlitby. Náhoda? Boží záměr? Možná.

Ovšem v rámci stejného experimentu se zkoušela i další fce modlitby. A sice funkce psychologická. Neboli naše oblíbené „Věř a tvá víra tě uzdraví.“ Byla totiž vybrána skupina lidí, za které a se kterými se ostatní lidé modlili. I tato skupina vykazovala značné zlepšení. Někteří to připisovali placebo efektu modlitby, jiní naopak pevně věřili, že jde o vědecký důkaz uzdravující síly modlitby.

Myslím, že se můžeme shodnout na tom, že modlitba nějakým způsobem funguje. Nikdy sice nebudeme schopni odhalit jak přesně, nebo proč a kdy. Ale můžeme říct že funguje a můžeme tomu věřit. Naše modlitby se nezarazí o strop pokoje, ani se nerozplynou ve větru. Bůh nás slyší a Bůh jedná. Ne vždycky tak, jak bychom si představovali. Ale většinou o hodně líp, než si představit dokážeme. Bůh chce pro nás to nejlepší. Problém je, že my to často nedokážeme rozeznat.

Modlitba funguje. V mnoha směrech a ohledech. Často způsobem, jaký bychom ani nepokládali za možný.

Modlitba je, nebo by měla být důležitou součástí všednodenního života každého křesťana. Proč se modlit? Protože často už jen to, že věci formulujeme nám pomůže uvědomit si, jak to vlastně doopravdy s námi je. Jen pouhou konverzací (často i jednostrannou) dokážeme o sobě a o Bohu zjistit a uvědomit si spoustu věcí. Navíc ukazujeme, že nám na věcech záleží a že ještě pořád přemýšlíme sami za sebe. Uplatňujeme svobodnou vůli, kterou nám Bůh dal. Vyjadřujeme svůj názor na věci a tím na něj klademe důraz. Jistě, Bůh všechno ví. Ale co víme my?

Funguje modlitba? Funguje. Na sto procent a vždycky. Možná se nám to nezdá. Možná nefunguje jako automat na žvýkačky, ani jako „písnička na přání“ v rádiu. Ale funguje. Je jen na nás, jestli ji necháme fungovat, nebo budeme tak omezení a zaslepení tím, že nefunguje podle našich představ a přání, že si jejího skutečného fungování ani nevšimneme.

Žádné komentáře: