Dnes mám pro vás otázku a odpověď na téma, které se mě velice osobně dotýká a které se v posledních letech stalo mým oblíbeným. Dnešní otázka zní: Mají ženy místo ve službě v církvi? Jistě vám už teď je jasné, proč je pro mě právě tohle téma důležité. Ano, jsem žena. Jedna z těch, které si myslí, že mají církvi a světu co říct a dát. Jedna z těch, které chtějí sloužit Bohu i lidem. Jedna z těch, kterých se dotýká přístup ženy jsou fajn, ale pro službu v církvi tu jsou muži.
Názory na tento problém se mohou velmi různit. Obvykle rozpor začíná právě tím, že ženy sloužit chtějí a muži je k tomu nechtějí pustit. Ovšem na obou stranách existují i výjimky. V tradičních společnostech bylo postavení ženy vždy podřadné. Někde víc, někde míň, ale vždycky podřadné. V posledních desetiletích, nebo možná stoletích, se toto začalo měnit. Ženy se rozhodly bojovat a vydobýt si pozici rovnou mužům. A muži jim to sice pomalu a ne úplně ochotně, ale přece, nakonec povolili. Tedy alespoň se tak tváří. Mnoho žen se stále ještě domnívá, že veškeré zrovnoprávňování je málo. Někdy se zdá, jako by chtěli zase pro změnu ony vládnout mužům. Všechno jim to vrátit. Vypadá to, jako by se ony samy chtěly stát muži. Tento přístup je jistě extrémní. Ba co víc, je stejně nežádoucí, jako pasování ženy do role otrokyně domácnosti. Naštěstí pro nás, v církvi takových žen je opravdu málo. Proč? Inu proto, že takové ženy se obvykle považují za příliš moderní na to, aby se zahazovali s něčím tak tradičním a zpátečnickým, jako je náboženství a církev.
Ale to jsem od původního tématu poněkud odbočila. Obecný vývoj je jistě zajímavý, ale pojďme se nyní věnovat přímo situaci v církvi.Otázka „Mají ženy místo ve službě?“ má totiž dvě úrovně. Tou první je současnost, tou druhou budoucnost. Jednak skutečnost a jednak možnost.
Nejprve se zaměříme na to, jak to v současné době funguje. Na to, co už máme. Faktem je, že jakákoli církev ve svém rámci vytváří poněkud „zakonzervované“ prostředí, ve kterém se jisté věci drží déle než v okolním světě. Můžeme říci, že přístup k ženám je právě takovouto „konzervou“. Mnozí členové si myslí, že ženy mohou být rády, že vůbec jsou v církvi a že by tedy měly naslouchat, být pokorné a vděčné a pokud možno se příliš neprojevovat. My ženy z církve adventistů máme oproti ženám z jiných církví značnou výhodu v tom, že naše církev má ve svých základech ženu-prorokyni. Pokud tedy uznáme, že žena může být obdarována něčím tak zvláštním a vzácným, jako je prorocký duch, nemůžeme dost dobře popřít, že ženy v církvi sloužit mohou a dokonce by měly. Problém je často v tom, že pokud se jedná o méně výrazný a významný dar, než je prorocký duch, panuje tendence myslet si, že je snadno nahraditelný…
Jak už jsem řekla, v osobě sestry Whiteové můžeme pro ženy v naší církvi spatřovat jistou výhodu. Její dílo je důkazem toho, že Duch Svatý mezi pohlavími diskriminační rozdíly nedělá. Ostatně řadu příkladů rovnocenného přístupu najdeme i v samotné Bibli. V Izraeli byly také prorokyně a dokonce i soudkyně. Ženy zkrátka své místo ve službě měly a mají. Možná si teď říkáte, že pak tedy není co řešit. Ale opak je pravdou. Pokud totiž zkusíte použít „biblickou argumentaci“ na někoho, kdo s tímto přístupem úplně nesouhlasí, odpoví vám jistě několika trefnými větami z Pavlových epištol a navrch přihodí svůj osobní soud, že jelikož Nový zákon je nám bližší, měli bychom poslouchat spíše příklady a příkazy v něm. Což znamená, že pokud žena nemá nějaké opravdu významné obdarování, což je víc než výjimečné, měla by být ráda, že je ráda a do „vážných věcí“ se příliš neplést, protože jsou mužskou záležitostí. Konec konců, muž byl stvořen jako bytost silnější, jako přirozený vůdce.
Navíc v naší církvi můžeme přidat problém, který v jiných církvích není: Naše církev je celosvětová a tak je nutné brát ohled na přístup a tradice rozmanitých kultur. Což v praxi znamená, že například věřící z islámského prostředí ovlivní přístup k ženám i v rámci naší církve v „západním“ světě. Navíc právě v oblastech k ženám ne příliš tolerantním roste naše církev v současné době nejrychleji.
Nicméně myslím si, že jsme na tom ještě pořád dobře. Konec konců já k vám mohu každý týden mluvit pomocí internetového rádia a dělit se s vámi o své názory na témata, která se naší a nejen naší církve týkají. Na našem teologickém semináři studuje rostoucí procento žen a dívek. V našich sborech příležitostně káží ženy. A v minulém roce byla na Generální konferenci zvolena historicky první žena do pozice Místopředsedkyně Generální Konference. Na všech úrovních si ženy nacházejí svá místa.
Dobrá pojďme se tedy věnovat druhému aspektu: Měly by se ženy podílet na službě? A do jaké míry? Je žádoucí, aby ženy byly kazatelkami, evangelistkami a na jiných místech s podobným zaměřením?
Myslím, že moje odpověď je pro vás v tuto chvíli více než předvídatelná. Zní samozřejmě ANO. Není důvod, proč by některá z církevních funkcí měla zůstat ženám uzavřená a nepřístupná. Není důvod nezvolit ženu na nějaké místo jen proto, že se nenarodila jako muž. Proč? Protože Duch Svatý takhle nerozlišuje. Duch Svatý působí na muže, stejně jako na ženy. Dává ženám stejné dary, jako mužům. Uschopňuje je stejně, jako muže.
Myslím si, že by naší církvi hodně prospělo, kdyby se do vyšších kruhů dostalo více žen. Proč? Protože ženy a muži jsou rozdílní. Protože ženy mají na věci jiný pohled a často mohou mužům leckteré věci lépe vysvětlit a pomoct pochopit. V neposlední řadě taky proto, že žen je na světě i v církvi více než mužů a tak bychom jim měli naslouchat a nechat je taky trochu rozhodovat.
Nechápejte mě špatně. Nechci, aby se církev stala ženskou organizací. Nechci, aby se pro změnu muži dostali do postavení: tady seď, nic neříkej, na nic se neptej, my to zvládnem samy. Myslím si, že muži opravdu jsou přirozenými vůdci a těmi silnějšími. Jsou těmi, kteří by měli stát v čele. Ovšem stejně, jako si uvědomujeme, že ne všichni muži mají dar vedení, měli bychom si být vědomi toho, že jsou zde některé ženy, které tento dar mají a mohly by ho využít k prospěchu nás všech.
Bůh stvořil ženu jako pomoc muži rovnou. Stvořil je, aby si navzájem pomáhali, ne aby se handrkovali co je čí práce a čí kompetence. Duch Svatý nerozděluje dary podle pohlaví. Nevím přesně, podle jakého klíče to dělá, ale myslím, že to dělá lépe, než by kdokoli z nás mohl kdy dokázat. Takže bychom se mu do jeho práce neměli plést a snažit se ho opravovat. Naopak, měli bychom se snažit rozpoznávat co je jeho záměrem a vůlí. Měli bychom být otevření. Snažit se pro každého – ať už muže, nebo ženu – najít místo přesně podle jeho obdarování. Protože jedině tak budeme jako Kristovo tělo schopni správně fungovat. Ženy mají v církvi a ve službě své místo, a pokud jsou na správném místě, jsou nenahraditelné. Díky Bohu za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat