I dnes pro vás mám připravenou jednu ne zrovna jednoduchou otázku, která se v životě křesťana může vyskytnout. A samozřejmě jako vždy pro vás mám i návrh, jak na ni odpovědět. Jistě vás už zajímá, jaká ta dnešní otázka bude. Tak tedy sem s ní: Měli bychom se snažit být dobrými lidmi?
Měl by to být smysl a cíl našeho života? Je důležité snažit se být dobrým člověkem?Panuje široké přesvědčení, že nejvyšším cílem v životě křesťana je právě být dobrým člověkem. K tomu ostatně všechna ta přikázání a nařízení směřují, nebo ne? Ale přesto se našla skupina mladých lidí, kteří o sobě prohlašují, že jsou dobří křesťané, připravení dělat velké věci. A právě tito mladí křesťané mají jako své motto zvláštní větu, která říká: „Nesnaž se být dobrým člověkem, buď prostě člověkem. To je mnohem víc.“ Je proto legitimní se ptát, co tím myslí. Takže se zeptejme.
Co je špatného na tom být dobrý? A co znamená být „prostě člověkem“? To jsou velmi zajímavé otázky. Ale nejzásadnější je otázka, zda je pro člověka přirozené být dobrý. Co myslíte, je? Většina křesťanů by vám řekla, že lidé byli stvořeni jako dokonalé bytosti – tedy dobří. Nicméně – dodali by jedním dechem – prvotní hřích všechno navždy změnil. První lidé se rozhodli vydat se špatnou cestou a tím s sebou stáhli i všechny své budoucí potomky. A tak se i sama podstata lidstva změnila ve zlo a násilí…Všechno tohle ale může být odčiněno, pokud se navrátíme k Božímu slovu a podvolíme se jeho lásce, která změní mysl i srdce zpět do původního perfektního stavu. To se ovšem zdá poněkud přehnané. Navíc řada lidí (kteří by se při otázce, zda jsou křesťané, smrtelně urazili) se podle všech měřítek dá nazvat dobrými.
Když se nad tím však zamyslíme hlouběji, zjistíme, že tahle varianta celkově příliš moc smyslu nedává. Pokud lidé jsou špatní, proč se nesnažit být dobrými? A každopádně jak může být „prostě člověk“ lepší, než dobrý člověk? Existuje jen jedna odpověď – nemůže! Být dobrým člověkem by bylo daleko lepší, než být prostě člověkem! Co ale s mladými křesťany? Prohlásíme je za kacíře a rouhače? Znamená to, že citát, který si zvolili je špatný? Rozhodně ne – v žádném případě! Jak to? To je velmi jednoduché. Pojďme si to vysvětlit:
Je pravda, že hřích lidi poničil. Způsobil, že nejsme schopni BÝT DOBŘÍ. Na druhou stranu každý člověk má jakousi „nouzovou pojistku“ zabudovanou do svého systému. Téhle pojistce se nejčastěji říká svědomí. Svědomí by nám mělo říkat, co je dobré a co je špatné. Také nás svým způsobem nutí dělat to, co je správné – tedy alespoň ze začátku. Jak procházíme životem, naše svědomí se postupem času začíná otupovat. A je čím dál tím těžší rozeznat, co je skutečně dobré. Proto nedokážeme být dobrými lidmi. Proto každý z nás je „prostě člověk“!
Máme být dobrými lidmi? Máme se o to snažit? Vraťme se ještě jednou k již uvedenému citátu: Nesnaž se být dobrým člověkem, buď prostě člověkem. To je mnohem víc. Před písničkou jsem říkala, že prostě člověkem dokáže být – a svým způsobem je – každý z nás. Takže nyní, jak lze definovat „dobrého člověka“? Je to ten, kdo se dobře chová? Ten, kdo pomáhá ostatním, smýšlí dobře i o lidech, kteří mu ubližují, nemstí se a dost toho spolkne, jen aby se vyhnul konfliktu? Je tohle definice dobrého člověka? Jistě by se jako taková dala brát. Ale já si dovolím posunout věci ještě na poněkud jinou rovinu.
Někteří lidé – a počítám k nim i sebe – říkají, že „dobrý člověk“ je pouze chiméra. Je to fenomén, který neexistuje. Je to ideál, ke kterému je těžké, nebo dokonce nemožné se alespoň přiblížit. Ne jen mezi nevěřícími, ale i mezi křesťany. Jeden významný český spisovatel kdysi napsal povídku „Dobrý člověk ještě žije“ – dovolím si mu oponovat. Dobrý člověk už nežije – dobrý člověk nežil nikdy. – Doufám, že jste teď pořádně nadskočili ve svých židlích a začali se alespoň trochu rozčilovat – protože pokud jsem řekla, že dobrý člověk nikdy nežil, křesťana by měla hned napadnout otázka: A co Ježíš? – pravda, Ježíš byl dobrým člověkem. Jediným v celých dějinách lidstva. Právě on je tím ideálem, ke kterému by křesťané měli směřovat – alespoň podle názoru většiny. Jak ale do toho všeho potom zapadá náš citát?
Ten citát se nepochybně snaží něco zdůraznit. Být dobrým člověkem by bylo daleko lepší, než být prostě člověkem. S tím souhlasím a pod to bych se i podepsala. Nicméně pořád trvám na tom, že ten citát není špatný, dokonce že může být i pravdivý. Jak to? Protože ten citát neříká vůbec nic o tom „být dobrý člověk“. Mluví o SNAŽENÍ SE být dobrým člověkem. A to je opravdu velký rozdíl. Už je vám jasné, co tím myslím? Nebo se právě teď ptáte, proč je „pokoušení se být“ horší než „bytí“ dobrým člověkem? Hned vám svůj postoj ještě více objasním: Pokud dobrý člověk je nedosažitelný ideál, pak pokoušet se ho dosáhnout je předem, od samého začátku, odsouzeno k neúspěchu.
Ani tohle ještě nezní tak zle. Konec konců řada věcí je předem prohraná a přesto bychom je neměli vzdávat a už vůbec ne automaticky je prohlašovat za špatné. Co je ovšem opravdu zlé je to, když „snažení se“ zastíní náš pohled na svět. Když se tolik snažíme, že se z toho snažení stane náš nejvyšší cíl. Pokud se budeme tolik snažit být dobrými lidmi, začneme pomalu ztrácet přehled o tom, co je skutečně důležité. Náš hledáček bude zaměřen na skutky a tím pádem nezbytně na nás samotné. Začneme si počítat zásluhy…a vy víte, jak takové počínání obvykle dopadá – příběh o farizeovi a celníkovi vám jistě opakovat nemusím.
Dobrá, tak se tedy nemáme snažit být dobrými lidmi. Ale co tedy máme dělat? Přece nemůžeme být tak zlí, jak se nám zrovna zamane…to bychom to pěkně vyvedli. Musí existovat nějaké hranice a mantinely. Ale kde jsou? Pokud „prostě člověk“ může být definován tak, jak bylo řečeno před chvílí, pak se nemusíme snažit být dobrými lidmi. Stačí, abychom byli prostě lidmi. Proč? Věřím, že na to už teď přijdete…
Měli bychom se snažit být dobrými lidmi? Měl by to být cíl našeho života? Nebo stačí být prostě člověkem? Před písničkou jsem říkala, že stačí být prostě člověkem, protože snažit se být dobrým člověkem může být zaslepující. Být prostě člověkem…co to znamená? Všechno, co je potřebné, je, abychom hlídali své svědomí a nechali Boha, aby je ovlivňoval tak silně, jak to jen je možné. A to bude o mnoho víc, než pouze slepé snažení se o to, být dobrý. Protože my, lidé, umíme být dobří pouze v rámci určitých hranic. A těmi hranicemi jsou limity „prostě člověka“. Pokud se budeme snažit být dobrými lidmi, pravděpodobně se staneme posedlými svou vlastní dobrotou natolik, že zapomeneme, co to doopravdy znamená být dobrý. Na druhou stranu, pokud necháme působit svou lidskost, vedenou Boží mocí, bude to k daleko nesobečtějším cílům a proto také daleko víc a daleko lepší, než naše snažení se být dobrý sám o sobě.
„Nesnaž se být dobrým člověkem, buď prostě člověkem. To je mnohem víc.“ Buď člověkem – buď lidský. To je ta nejdůležitější věc ze všech.
Žádné komentáře:
Okomentovat