Dnes jsem si pro vás připravila velice „civilní“ otázku. Takovou, kterou můžeme zaslechnout, nebo zodpovídat kdykoli a kdekoli. Je to otázka, která nemá nic společného s teologií. Je to otázka Kdo je tvým hrdinou? Asi nás obvykle ani nenapadne spojovat ji s náboženským životem.
Často přemýšlíme o této otázce z psychologického hlediska. Naši hrdinové jsou naše vzory, alespoň v jistém smyslu. A proto jejich výběr může o nás leccos prozradit. Možná ne o tom, jací jsme, ale rozhodně o tom, jací bychom být chtěli. O tom, co je pro nás důležité, o tom, čeho si vážíme a čím naopak pohrdáme. Také to o nás prozradí, jestli si klademe reálné cíle a vůbec jsme realisti, nebo jestli jsme idealisté a tak trochu snílci. Zkrátka výběr našich hrdinů není jen tak náhodná záležitost. Je to něco, co v našem životě zanechává stopy a tím pádem něco, co je velmi důležité.
Někdo má svého oblíbeného hrdinu jen jednoho a je mu věrný celý život. U velké většiny lidí se ovšem vnímání „hrdinů“ postupem doby mění. Je taky zajímavé, že podle psychologických průzkumů jsou to většinou chlapci a muži, kteří mají větší potřebu mít své hrdiny a vzory, spíš než dívky a ženy.
Našim hrdinou se může stát prakticky kdokoli. Může to být člověk z našeho blízkého okolí, může to být fiktivní postava ze seriálu, nebo z knihy, může to být známý politik, sportovec, nebo jiná celebrita. Nezáleží na tom, zda hrdina existuje v „hmatatelné“ formě, nebo jen jako produkt něčí imaginace. Konec konců ona ta imaginární forma má své výhody, jelikož takového hrdinu vidíme pouze ve vybraných situacích, a právě to z něho nakonec hrdinu udělá. Zbytek situací si můžeme představit sami, a tedy přetvořit k vlastnímu obrazu. To s hrdiny z masa a kostí moc dělat nemůžeme, zvlášť, pokud jsou to lidé nám blízcí. Nemůžeme si je idealizovat. Možná proto jsou užitečnější…
Někteří hrdinové jsou tak nějak univerzální – jako kovbojové, nebo hrdinové akčních filmů pro kluky, někteří jsou naopak přísně osobní. Jsou hrdiny jen pro nás, nikdo jiný by nikdy nepochopil proč. Jsou také hrdinové, kteří sami o sobě hrdiny vůbec nejsou, ale v kontextu jiných lidí, či právě nějaké situace se hrdiny stávají.
Zkrátka o fenoménu hrdiny by se jistě dalo mluvit dlouhé hodiny. Tolik času my ovšem nemáme. Takže zpět k naší dnešní otázce: Kdo je tvůj hrdina a proč zrovna on? Zkuste si napřed promyslet svou osobní odpověď.
Kdo je tvůj hrdina, a proč zrovna on? Jednoduchá otázka? Nebo složitá? Musím říct, že pro mě docela obtížně zodpověditelná. Jsem nenapravitelná idealistka a jako taková mám spoustu hrdinů a vzorů. Proto, zejména pokud se přidá slovo „nejoblíbenější“ je pro mě odpověď téměř nemožná. Většina mých hrdinů nicméně spadá do kategorie „smyšlených postav z filmů, seriálů a knih“.
Naposledy, když mi tato otázka byla položena, uvědomila jsem si, jak výběr našich hrdinů může ovlivnit i osoba tazatele, případně příležitost, při které je otázka položena. Obvykle pokud s daným člověkem máte společné téma, nebo společný zájem, snažíte se, aby váš hrdina zapadl do kontextu toho zájmu či tématu. Například, pokud se bavíte o seriálu, vyberete jako hrdinu jednu z postav.
Trochu horší to s tímhle „přednastavením“ bývá ve chvílích, kdy se nás zeptá nějaký spolukřesťan. My, kteří jsme vyrůstali v křesťanském (adventistickém) prostředí, v tom slyšíme záludnou otázku ze sobotní školky: Kterou biblickou postavu máš nejradši? Tak nějak cítíme, že bychom si měli zvolit buď právě jednu z nepřeberného množství biblických postav, nebo přinejmenším nějakou významnou církevní ikonu (třeba Jana Husa, nebo možná Ellen Whiteovou – pokud tedy nezjistíme, že náš společník v hovoru má vůči ní averzi).
Problém je, že málo kdo z nás má ve svém seznamu oblíbených hrdinů zahrnuty i postavy z knihy knih. Ne že bychom neměli své oblíbené pasáže, příběhy, nebo konečně i ty potavy – některé jsou nám vyloženě sympatické – ale jsou to naši hrdinové? Mohli by být…jen nám na nich možná vadí ta maličkost, že pokud použijeme jejich jména, můžeme se vystavit nebezpečí, že budeme vypadat jako v lepším případě pokrytci a v tom horším náboženští fanatici.
Tedy, s takovými pocity jsem bojovala alespoň já, když jsem držela v rukou vstupní dotazník k jedné z mládežnických akcí, ze kterého na mě právě tato otázka zírala. Mám napsat své „obvyklé“ hrdiny? Nebo mám chuť ukázat, že jsem věřící a napíšu alespoň jednu postavu z Bible? Nebo si troufnu zmínit postavu naší prorokyně? – konec konců, jsem žena, která chce pro církev něco udělat, tak proč si nevzít za vzor ženu nejpovolanější? Ale co potom řeknou ti, kteří budou ten dotazník číst? Nebudu jediná, kdo bude mít „křesťanské“ hrdiny? A pokud ano, bude to přijímané dobře, nebo špatně? Nakonec jsem se rozhodla, že jeden z hrdinů bude biblická postava. Vybrala jsem proroka Ezechiela. Protože ho opravdu obdivuju, i když obvykle ho mezi svými oblíbenými hrdiny neuvádím.
Bible nabízí takovou škálu charakterů a postav, že by si určitě každý nějakého našel…možná bychom o tom měli alespoň čas od času přemýšlet. Bible je plná příběhů lidí, které jsou těm našim občas až příliš podobné. Lidé v různých situacích se chovají různě, někteří lépe, někteří hůř. A celá řada z nich by nám mohla být vzorem a inspirací. Spousta postav by strčila do kapsy moderní hrdiny natotata. Ba co víc, pro většinu moderních hrdinů najdete biblického předka, pokud se budete alespoň trochu snažit. Možná nebude mít tak skvělej vohoz, nebo vymakaný zbraně, možná bude mít i nějakou tu charakterovou vadu, na kterou tvůrci nové verze přišli a odstranili ji, ale pořád je to tentýž hrdina, kterého obdivujeme v dnešní době. Nechci tím říct, že by všichni křesťané měli mít svého oblíbeného hrdinu z řad biblických postav a pouze z řad biblických postav, ale schválně si zkuste, nějakého biblického hrdinu najít…
Kdo je tvůj hrdina, a proč zrovna on? Když jsem o téhle otázce dumala, napadla mě i jedna z nejsnadnějších odpovědí, která křesťana napadnout může. Možná by se dala prohlásit i za nejlacinější možnou odpověď. Jsem přece křesťan – takže můj hlavní a nejoblíbenější hrdina je Bůh. Nebo Ježíš, to přijde na to. Bůh je prostě superhrdina – to je jasné. Je perfektní. Je to ideál. A Ježíš? Ten je ještě lepší, protože byl člověk, což znamená, že je nám tak jaksi bližší. Navíc hrdina se přece často musí nesobecky obětovat za druhé – a Ježíš se obětoval za nás všechny – prostě ideální hrdina.
Samozřejmě tahle odpověď je úplně logická a správná, přesto by si ji asi zvolil málo kdo z nás…je to tak nějak nereálné…prostě Bůh je až příliš perfektní…nedosažitelné ideály jsou demotivující. Náš mozek to prostě odmítá zpracovat. Bůh je hrdina, to uznáme. Ale náš osobní hrdina? To se nám už nezdá…
Asi je pro nás v mnoha ohledech lepší a výhodnější mít „lidského hrdinu“ na kterém kromě kladů dokážeme najít i chyby a slabosti. Ať tak, či tak, každý z nás nějakého to ho hrdinu má. Protože to potřebujeme. Jen si musíme dát pozor, koho si za hrdinu zvolíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat