Je v dnešní společnosti Bůh?

Tahle otázka možná není tak obtížná na zodpovězení, ale myslím, že je docela účelné o ní popřemýšlet.

Je v dnešní společnosti Bůh? Nebo, je Bůh součástí dnešní společnosti? Či ještě jednodušší: Je v našem postmoderním světě pro Boha místo? Vím, že tahle otázka nezní zrovna inovativně. Asi ji slýcháváme, nebo klademe dost často. A odpovědi se liší podle naší současné situace. Kolísáme mezi ano a ne. Možná bychom se mohli shodnout, že pro Boha v naší společnosti místo je, ale zdaleka ne tak velké, jak bychom si přáli, nebo jak on by si zasloužil.

Přemýšlela jsem poslední dobou hodně o tom, jak nakládám se svým časem. Můj čas je rozdělen mezi studium, práci a zábavu.Paradoxně, nejvíc ho zabere určitě ta zábava. Věci, od kterých se nemůžu odtrhnout, protože mě prostě baví. Věci, které možná nejsou nijak zvlášť hodnotné, ale které se přesto zdají důležité. Zajímavé je, že ty opravdu důležité věci mi pak utíkají skrz prsty, nechce se mi do nich a dělám je jen kvůli tomu, že mě k tomu dožene smysl pro povinnost. Každý večer si říkám, že příští den to bude jinak – jen abych další den odpoledne přistihla, že jsem opět většinu času věnovala hloupostem.

Proč tohle říkám? Protože jednou z těch opravdu důležitých věcí, na které si pořádně neumím udělat čas je i Bůh. Prostě se mi do mého „nabitého“ rozvrhu ne a ne vejít. Myslím, že to zdaleka není jen můj problém.

Lidi neslyší. Nechtějí slyšet. Jsou zahlceni informacemi a nabídkami. Nemají čas ani chuť vyslechnout si naše evangelium. Kolikrát se nám zdá, že je nemožné je nějak oslovit, a tak vymýšlíme stále nové a nové metody a způsoby, jak jim Boha postavit rovnou do cesty. Máme pocit, že Bůh v dnešní společnosti není. Není tam, kde bychom ho chtěli a potřebovali. Možná dokonce není ani v našich společenstvích.

Je v dnešní společnosti Bůh? Pro většinu mladých lidí je náboženství, potažmo Bůh, přežitek ze staré éry. Ne, v jejich světě pro Boha místo není. Oni stojí pevně na vlastních nohou, jdou za svým cílem, perou se se životem, chtějí se stát úspěšnými. Mají všechno pod kontrolou, všechno pevně v rukou. Pro ně Bůh zemřel. Sešel věkem, dalo by se říct. V jejich společnosti není, nemá tam co dělat.

Naproti tomu, my věříme, že Bůh je a že je s námi. V naší společnosti. Někteří lidé dokonce říkají, že Bůh je všude a ve všem. Nevím, zda mají pravdu…

Je v dnešní společnosti Bůh? Já jsem přesvědčená, že ano. Podle měřítek řady lidí je dnešní společnost zkažená. Vidí kolem sebe tolik špatnosti, že je pro ně nepředstavitelné, že by se na to Bůh mohl byť jen dívat, natož být tady někde uprostřed toho všeho. Přesto si však myslím, že ať už lidé říkají a dělají cokoli, hluboko pod kůží máme Boha všichni. Bůh je uprostřed nás. Je součástí naší společnosti. Konec konců, každý z nás byl stvořen k Božímu obrazu. A i když ten obraz v nás připomíná spíš karikaturu, nebo hodně abstraktní umění, někde tam je.

Spousta křesťanů nemůže ani přijít na jméno Hollywoodu a jiným filmovým a televizním centrům. Továrnám na sny, jak se jim někdy říká. Někdy je to spíš pokrytecké skrývání toho, jak moc jsme právě na jejich výrobcích „závislí“ a jak často dáme přednost akčnímu megafilmu před biblickou, nebo modlitební skupinou, někdy je rozhořčení a pohoršení upřímné. Ať už je to jakkoli, faktem je, že produkty těchto továren na sny hýbou světem a ovlivňují společnost víc, než cokoli jiného.

Obvykle ses nám nezdá, že by filmy a seriály nějak přispívali k Božímu dílu, nebo podávali svědectví o přítomnosti Boha v naší společnosti – spíš naopak. (Tedy pokud nepočítáme filmy primárně k tomuto účelu natočené). Přesto si však troufám tvrdit, že i ony jsou důkazem Boží přítomnosti v dnešní společnosti. Ostatně stejně jako například knihy.

Asi se teď ptáte, jak jsem na tohle přišla. Popravdě řečeno, může za to do velké míry můj alibismus. Jako všichni mladí lidé, i já jsem propadla kouzlu pohyblivých obrázků. A když jsem si uvědomila, že jimi zabíjím čas, který bych mohla využít třeba právě k rozvíjení svého „duchovního života“, chtěla jsem sama sebe nějak omluvit a vymyslet důvod, proč je pro mě dobré a důležité se na mé oblíbené seriály dívat. Nebudu tu teď vyjmenovávat všechny důvody, které mě napadly. Nejsou zas tak důležité.

Co ale důležité je, je fakt, že jsem si uvědomila, kolik paralel je mezi těmi „díly ďábla“ jak jim někteří, zejména starší říkali a „Božím slovem“. O některých knihách se v minulosti tvrdilo, že jejich autoři vykradli Bibli. Totéž se dá v současnosti říct o některých filmech a seriálech. Ať už chceme nebo ne, naše kultura je prosycená křesťanstvím a zejména americká provenience tyhle stereotypy neopouští. Ať už vezmete happy-endy, silné hrdiny zachraňující svět, nebo jiné motivy, z nichž některé jsou zjevné na první pohled a jiné naopak pečlivě ukryté, je to tam – Bůh je tam. Samozřejmě to neplatí úplně paušálně, ale něco na tom je. V některých zemích dokonce u našich adventistických sborů vznikají speciální kluby, ve kterých se mladí lidé scházejí aby se společně dívali na filmy a z tohoto hlediska je posuzovali.

Samozřejmě nemůžeme poznávat Boha pouze z popkultury. Na to je v ní příliš mnoho „příměsí a nánosů“, které slouží spíše ke zmatení a odrazení lidí. Ale i tyto věci se mohou stát cennou pomůckou na naší cestě, protože nás nutí klást si otázky a tříbit naše postoje. Navíc se na jejich základě daleko lépe navazuje hovor s lidmi, kteří za normálních okolností rozhovor o víře a náboženství odmítají, jako něco naprosto nepřijatelného.

Je v naší společnosti Bůh? Ano, je. Otázka je, nakolik si jeho přítomnost uvědomujeme a nakolik se s ní dokážeme vyrovnat.

Je v naší společnosti Bůh? O světě dnešní doby můžeme říct, že je možná nejsekulárnější etapou vývoje lidstva. Zdá se téměř nemožné, že by v ní Bůh byl. Ale Bůh si zatím v každé společnosti, v každé době, našel způsob jak s lidmi komunikovat. Bůh nás stvořil a zná nás. Svět kolem nás je brutální, zkažený a Boha odmítá. Přesto i v dnešní době Bůh promlouvá. Přes všechny překážky a zdi, které mu stavíme do cesty, Bůh je uprostřed nás.

Bůh tu pro nás a s námi bude pořád. Až do konce. Lidé si to nemusejí uvědomovat, přesto v sobě nosí jeho obraz. Ať už jsou věřící, nebo ne, touží po tom, co Bůh nabízí. Je to vidět, ať se podíváme kamkoli. Bůh v dnešní společnosti je a na nás, na jeho lidu, je, abychom ho ukázali těm, kteří ho nevidí. Možná budeme muset zvolit alternativní metody a možná to bude obtížné – ale možná stačí prostě použít to, co nám tahle společnost nabízí na co lidé slyší...